POZASTAVENÍ 2.7. - 6.7.

"Konec školního roku":D + první část My Life

29. června 2012 v 12:37 | !Colour!♥ |  Moje zprávy-!Colour!♥
Takže je to zase za námi. Konec školního roku. Ta debilní škola. Učení, mučení:D A před námi to nejlepší.
Letní prázdniny... Ty miluje každej ne?? A každej se na ně těší. Nevěnuje poslednímu dnu vůbec nic. Ani ň.
No a to přesně sem dělala já, do tý doby, než sem i uvědomila, o co přicházim...

"Jenom dvě dvojky!" řvala sem na holky přes chodbu, když sme se měli loučit s deváťákama.
"Se máš. Já mam trojku a pár dvojek" Řekla mi Majda, moje Nej Kámoška.
"Já mám asi pět dvojek." řekla potom Zuzka, moje druhá Nej Kámoška.
"Hm, já taky jednu trojku a asi tři dvojky" zapištěla Denča.
Potom sme si stoupli na schody a čekali asi pět minut, než se ty deváťáci uráčí přijít.
Překvapovalo mě ale to, že mám z holek nejlepší vysvědčení. Jo, každej rok ho mám z holek
nejlepší, ale že to takhle zkazili tou trojkou, to mě teda nenapadlo, vůbec ne.
"Hele, už přicházej" zakřičela Zuzka.
Začali sme tleskat a oni šly pěkně po scodech dolu:D

Skoro všichni brečeli, ale to mě vůbec nepřekvapovalo. Měli ale nádherný šaty, to sem musela uznat.
Ale ta řeč, kterou pronesli, byla naprosto deprimující:D Já sem potlačovala slzy, asi tak pět minut. Majda
už brečela. Deváťáci brečeli, všichni brečeli. Potom sme šli na zahradu a deváťáci se fotili.
Vedle mě přišla Linda a řekla mi:"Ty teda fakt deš pryč?"
Já si vzpoměla na to, že du pryč. Příští rok tu nebudu. Nebudu v týhle škole. Nebudu tu s holkama, se kterýma sem
už od první třídy kámoška. Najednou jako kdyby se všechno rozpadlo, já začala brečet(Teda
pořád sem to potlačovala, ale už sem skoro brečela) a vůbec se mi nechtělo jít domu. Chtěla sem,
aby se tahle chvíle zastavila a trvala hrozně dlouho. Byla sem NAPOSLED se svými doopravdovými
přáteli. S pár se určitě ještě uvidim, se Zuzkou a Denčou určitě protože s nima du na gympl, ale jinak
s nikým. Po táboře s Majdou, jí taky už neuvidim, ani Lindu, ani Vendu, nikoho...
"Du..."odpověděla sem.
Linda mě objala. Ježiš marja, teď sem se už fakt rozbrečela.
"Domluvíme se teda někdy?" řekla mi Zuzka.
"Jo, určitě" řekla sem jí a pomalu odcházela s Denčou. Zamávala sem Majdě a nakonec se ještě jednou rozloučila
s Lindou. Na parkovišti u školy na mě čekali rodiče. Já jim řekla jenom že mám dvě dvojky a pomalu se
sesunula na zadní sedadlo. Před rodičema sem zadržovala slzy určitě, protože sem něchtěla
strávit půl hodiny na parkovišti, nějakým vyptáváním a nakonec i domácím vězením na celý prázdniny.
Když sme přijeli domu, najednou mi někdo volal. Melodie To Sir With Love od Glee, mě znovu totálně rozbrečela,
protože v tý melodii zpívaj, jak je jim líto že opouští svýho učitele, že kdyby chtěl nebe, že by mu ho přinesly apod.
Nedokázala sem ten mobil vzít, ale pak se ozval táta:"Ty to nevezmeš?".
Určitě by mě potom vyslýchal, proč sem to nevzala, tak sem to radši vzala.
Z mobilu se ozval známý hlas. Ten hlas sem znala až moc dobře.

Baví vás to??
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama